6.díl

14. února 2011 v 20:07 | katou |  Kapitolovky
Ahojte lidi! Tak jsem se dneska odhodlala a napsala jsem další díl této povídky. Asi byste si jí meli užít, protože nevím, kdy napíšu další. Tak přeju příjemnou zábavu...:)


Ráno jsem se vzbudila v 6. A jak jsem zjistila, nějak extra jsem se na následující půlrok netěšila. Kdo by se taky těšil? Strávit půlrok svého života s někým, koho nemáte rád, to by se chtělo asi málokomu. Jasně, je hezkej, a docela hodně. Ale stejně to na věci nic nemění. Tak jsem si řekla, že když už mě k tomu donutili, řekla jsem si, že Itachimu krapet znepříjemním život. Ale opravduu jenom krapet. Přece jenom s ním budu muset pak zplodit dítě, tak bych si na něj měla aspoň trochu zvyknout, protože Itachiho a ani Akatsuki nenechám, aby mé dítě vychovávali úplně sami. Dítě potřebuje matku. Jasně, je tu Konan, ale ta mi příde jako moc velká masochistka. No, možná přeháním, ale i kdyby, tak jim prostě své dítě napospas nenechám.
Když jsem se pak osprchovala a najedla, ještě jsem zkontrolovala, jestli mám všechno a pak jsem šla ven před sídlo. Sice jsem měla ještě asi 15 minut, ale už jsem nemohla uvnitř vydržet. Venku jsem praštila s batohem u dveří a šla jsem se posadit na kámen kousek od vchodu a čekala jsem, až milostivý pán přijde. Seděla jsem odvrácená od vchodu a pozorovala jsem, jak slunce pomalu stoupá.
"Můžem?" zeptal se Itachi, když přišel. Ztuhla jsem. 'ÁÁÁÁ!! Doháje! Co si sakra myslí! Že mě může děsit jak chce? Ani náhodou!! No, doufám, že to na mně není moc vidět, že jsem se lekla. Pomalu jsem se na něj otočila.
"HA! Jdeš pozdě!" 'On se lekl a vůbec se to nesnažil skrýt. Hahahahaha!! Jsem macho!!! XDXD'
"Jo, o minutu. To je fak hodně." Asi si myslel, že mě setřel, ale to se splet. Já setřu jeho.XD
"Jo, ale já jsem řekla, že tu máš být přesně v 8.hod., takže si nevyskakuj, jasný?" doufala jsem, že začne vyšilovat, že mu nemám co nakazovat, abych ho mohla usadit a tím mu to trošku znepříjemnit, ale on nic.
"A co jako má bejt? Jedna minuta se, druhá tam. Na tom nesejde, ne?"
"Ale já jsem tu kápo a řekla jsem v 8, tak tu máš bejt v 8, jasný?" Prosim, prosim, prosim…
"No jo, vlastně. Já zapomněl. Máš pravdu, promiň." řekl. Tak teď jestli nebyla slyšet velká, ohlušující rána, tak se picnu, protože mi spadla čelist tak nízko, že musela narazit o zem. Odkdy říká člen z Uchiha klanu PROMIŇ?? Ohluchla jsem a představuju si to? Nebo co je? Začal se otáčet a než se stihl otočit, viděla jsem, jak se usmál. Jeho úsměv měl na mě dva účinky. Zaprvé, došlo mi, že si ze mě dělá legraci. A zadruhé, další šok. Uchiha se taky někdy směje? To je myslím poprvé. Úplně se nakonec neotočil, takže viděl můj druhý šok. Zase se uchechtl. Tak si tak říkám, že pokaždé, když se ho pokusím uzemnit, uzemní spíš on mě a on si toho je očividně moc dobře vědom a zneužívá toho. A to se mi vůbec nelíbí. On se má tvářit chladně, má mnou pohrdat a né se usmívat. Copa se všechno zbláznilo?
"Něco k smíchu?" řeknu naštvaně.
"To mluvíš na mě?" zase je zpátky v té svojí chladné masce. To je trošku lepší.
"Jo, vidíš tu snad někoho jiného?" neodpustím si ještě jednu poznámku, ale pak toho zalituju, protože si uvědomím, že by toho zase mohl nějak zneužít. Ale naštěstí nejevil žádné známky toho, že by se našeho hovoru nějak zúčastnil. Jak mě ten kluk deptá… L
"Tak můžem vyrazit?" zeptám se nevrle a už běžím. No, akorát že neběžím. Proč mi to zase dělá? Chytil mě za oblečení, takže jsem se ani nestihla hnout.
"Ne. Máme počkat na Peina."
"Proč?" chci vědět. On se na mě ani nepodívá. No, dneska už se asi odpovědi nedočkám. Tak jsem si kecla na kámen a čekala.
Uběhlo asi 5 minut a Pein se u nás objevil. Páni, to bylo docela rychlé.
"Takže," začal Pein, "Co je váš, tedy tvůj, Sakuro, úkol, jistě víš. Jen jsem vám chtěl popřát štěstí a připomenout, že tady na vás budu čekat přesně za půl roku."
"Jistě, pane." odpověděla jsem s nechutí. "Už můžem?" zoufale jsem už chtěla bejt odtamtud pryč.
"Samozřejmě." odpověděl a já si tedy šla pro věci. Jak jsem se otáčela, všimla jsem si, že Pein na Itachiho mrknul. To by mě zajímalo, co maj za lubem. No nic dobrýho to asi nebude. Tedy ne pro mě. A jak to vím? Protože jsem velmi vysoce inteligentní. Ne, dělam si srandu. Vím to, protože Itachi teď bude přeci půl roku se mnou, takže je to víc než jasné, ne? J
"Tak za půl roku!" a už mě nebylo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Stiorry Stiorry | Web | 15. února 2011 v 15:59 | Reagovat

to byla, ale dobáááááá :-D
ale aspoň, že vim, že žiješ :D
Jo a pěknej díl :D

2 katou -.- majitelka -.- katou -.- majitelka -.- | 22. února 2011 v 14:39 | Reagovat

[1]: já vim...omlouvam se...:)
jo,žiju...:)
děkuju...:)
a jak se máš ty???:)

3 Saskie (Akira) Saskie (Akira) | Web | 14. března 2011 v 12:42 | Reagovat

Opravdu dlouhá dobá xD Pls,změň si mojí přezdívku v SB na Akiru,díky =))

4 katou -.- majitelka -.- katou -.- majitelka -.- | 17. března 2011 v 17:17 | Reagovat

[3]: okok...už to je..:D

5 Akira - tvoje ♥ SB ♥ Akira - tvoje ♥ SB ♥ | Web | 6. dubna 2011 v 20:11 | Reagovat

Nó to byla opravdu dloooouhá doba xD mám se no.....bylo i líp momentálně šprtám,propadám ze dvou předmětů (když je holt někdo blbej =D) A jak se máš ty? =)

6 naruto109 tve love sbenko naruto109 tve love sbenko | Web | 6. dubna 2011 v 20:36 | Reagovat

to je dobre ze jsi opet z5 ale nevim jestli te jeste mam v sb:-)a jestli ne tak si te tam pridam:Dafiku neni nikdy dost:D:D:D ;-)

7 Olaf Olaf | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 15:18 | Reagovat

Moc hezký článek =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama